Rozlehlost a decentralizace hobitích zemí dávají cechům překvapivě velké pravomoci. Každý hostinský či krčmář je pánem svého domu, doslova. Jakmile je hospoda pod ochranou cechu, stává se nezávislou půdou: hobití stát, a dokonce ani Řád Modra, na ni nemají přímou pravomoc. Všechna pravidla si určuje hostinský sám… a protože žádná hospoda se neobejde bez pořádného vyhazovače, málokdo se odvažuje tato pravidla zpochybnit. Cech však velmi pečlivě rozhoduje, komu licenci udělí a komu ne. Pokud se z hostince stane útočiště hrdlořezů, pašeráků nebo temných mágů, ztratí ochranu dřív, než stihne vychladnout polévka na plotně.

Perzekuce bardů 

Jednou z pronásledovaných skupin bývali i bardi. Akademická obec Magie Snů se dodnes pře o to, zda je schopnost roztančit a rozezpívat celý dům pouhým nástrojem skutečná magie, nebo jen geniální talent. Neschopnost bardské umění správně vyučovat a kontrolovat vedla před lety k jeho krátké, ale intenzivní perzekuci. Zatímco státní slavnosti se musely obejít bez hudby a skončily u výzdoby, suchých proslovů a trapného ticha, v hospodách se hrálo tak, až nadskakovala střecha. Krčmáře i bardy to období sblížilo víc než kdy dřív. Hospoda byla jejich útočištěm, pódium jejich svatyní.

Lyry – cechovní ochrana bardů 

Aby se odlišili opravdoví umělci od pouhých tuláků, kteří se chtěli v hospodách schovat před noční hlídkou, začal cech hostinských vydávat Zlaté a Stříbrné Lyry, malé připínáčky ve tvaru strunného nástroje.

Stříbrná Lyra značí slušného, vzdělaného a schopného barda. Takový bard má dveře do hospod otevřené, dostane úkryt a často i nějaký ten džbánek zdarma.

Zlatou Lyru nosí opravdoví mistři. Umělci, kvůli nimž se lidé sjíždějí z okolních vesnic. Bard se Zlatou Lyrou má jisté jídlo, pití, ubytování a někdy i nové šaty, hostinský se takovému hostu rád zavděčí. 

Lyry mohou vydávat jen prověřené podniky s dlouho tradicí a pořádným pódiem. Cech navíc tvrdí, že padělky pozná s neomylnou přesností.

Cirk je nejpopulárnější a nejuznávanější noxijská skupina umělců. Jejich specialitou jsou světelné projekce, snové přeludy a iluze, které dokážou rozehrát nejen divadelní představení, ale i ozdobit celé nebe nad městy během Solárií. Mezi členy Cirku najdete projektory, světlostroje, stínotvůrce, snopisce i prostým jazykem nazývané „kouzelníky“, zkrátka kohokoli, kdo dokáže pomocí Magie Snů ohromit nebo alespoň na chvíli poplést hlavu publiku.

Patronát

Cirk je hrdě pod patronátem samotných diarchů Noctarie, a ačkoliv se tak může zdát, nejedná se o jednotnou organizaci. Funguje jako několik nezávislých kočovných skupin, které sdílejí jméno, symboliku i tradici. Jak se Noctarie pomalu otevřela vnějšímu světu, vyjel do světa i velký Cirk. Útok na Cirk je vnímán jako útok na samotné srdce Noctarie. 

Hrdost národa

Pro Noxijce je Cirk víc než jen zábava. Je to národní poklad, výkladní skříň jejich kultury a mistrné práce s Magií Snů. Když se někde v Divukraji objeví černé standarty s pěticípou hvězdou, lidé vědí, že se blíží nezapomenutelná noc. Města se předhánějí, která skupinu uhostí, a pro mnohé děti z venkova je spatření Cirku největším snem jejich dětství.

Členství

Ačkoli pravidla Cirku nikde nezakazují přijetí cizinců, praxe je jiná. Stát se členem Cirku, pokud nejsi Noxijec, je téměř nemožné, ne kvůli zákonům, ale kvůli tradici, nedůvěře a přesvědčení, že skutečné mistrovství Magie Snů se rodí jen z noxijské kultury a jejího neuchopitelného myšlenkového světa. 

Druidové vládnou všemi živly Magie Země a udržují rovnováhu sil napříč Divukrajem. Pečují o přírodní prameny magie, které bez pravidelné údržby mohou praskat a uvolňovat surovou energii. Z té pak vznikají Elementálové – bytosti divoké, teritoriální a často velmi nebezpečné. 

Druid na venkově

Aby se z krajiny nestala bojiště nespoutaných živlů, má téměř každá vesnice svého druida. Ten hlídá okolní pole, mokřady i lesy, pravidelně obchází prameny magie a dohlíží, aby zůstaly stabilní. Taková obchůzka může trvat i několik dní, což druidům na venkově zajišťuje velkou úctu a společenskou vážnost. Jejich vliv však postupně slábne ve městech a v říši Noxijců, kde zdroje Magie Země nejsou tak rozšířené.

Učení a předávání znalostí

Druidové netvoří žádný formální řád ani školy. Jejich znalosti se předávají ústně, z učitele na učedníka, a výběr žáka je pro druida jednou z nejdůležitějších životních voleb. Učedník se učí léta – nejen porozumění živlům, ale také pokoře vůči přírodě a schopnosti číst její jemná znamení. 

Svátky

Na významné sluneční a lunární svátky, zejména při zatměních a slunovratech, se druidové scházejí na posvátných místech Divukraje. Tato místa bývají vzdálená, většinou ukrytá hluboko v lesích, horách či u prastarých přírodních útvarů.

Slavnosti trvají den a noc, provází je hojnost jídla, zpěv i rituální obřady. Setkání vede nejstarší druid, jenž předává moudrost a shromažďuje zprávy z různých koutů kraje. A jako na každém velkém shromáždění – kromě posvátných pravd tu koluje i nemálo drbů.

Dům Naděje je bajným místem nacházející se kdesi v Hustých Horách. Je to útočiště pro ztracené duše, jedince, kteří přišly o všechno, ztratili smysl života. Dům vede prastarý Golem, jenž všechno viděl a vše zažil. Pomáhá každému, kdo dokáže jeho příbytek nalézt. S tichou trpělivostí znovu skládá jejich rozbitý život a učí je hledat důvod pokračovat.  Žáci v Domě Naděje se věnují různým aktivitám od pěstování vzácných horských rostlin až po meditativní bojová umění. 

O existenci tohoto místa však svědčí jen hrstka mlhavých výpovědí. Vždy když se z Domu Naděje někdo vrátil, měl u sebe kamenný náhrdelník a velkou fascinaci hvězdami. Z úcty ke Golemovi však nikdo nikdy nevypověděl kde se Dům nachází. Průzkumné expedice nikdy nedokázaly najít důkaz o tom, že v Hustých Horách někdo žije. Někteří tvrdí, že Dům Naděje existuje jen těm, kteří ho opravdu potřebují. 

Historie

Před několika desetiletími vládl Bjedově hordě mocný Zugbu, jehož klan sídlil v dnešním Bjedově Hradu. Přestože byl Zugbu obávaným vládcem, na jedné věci si potrpěl nade vše, na dokonale provedené dvorní kuchyni. Když začal nabývat dojmu, že jeho kuchaři ztrácejí inspiraci i chuť tvořit, rozhodl se vyhlásit Hladové Hry, velkolepou kulinářskou soutěž, do které musel každý klan v říši vyslat svého nejlepšího kuchaře.

Součastnost

Hladové Hry se konají jednou za dva roky tradičně v Bjedově Hradu. Odvody kuchařů jsou v hordě stále povinné, ale soutěž již dávno překročila hranice Zugbova někdejšího panství. Čím dál častěji se hlásí i vyzyvatelé z jiných zemí, a událost se tak stala respektovaným mezinárodním festivalem, který paradoxně pomáhá sbližovat jinak hašteřivé říše Divukraje..Pravidla, suroviny i podmínky soutěže se pokaždé mění. Nestačí pouze dobře vařit, ale i pobavit publikum a také... přežít do konce. Odměna je však vždy stejná. Vítěz se stane doživotním Gastromancerem hordy a zbytek života stráví v přepychu vedle vládce hordy.

Dopady

Mnoho mladých snílků z celého Divukraje touží po onom slíbeném blahobitu a slávě, kuchařské znalosti začaly býti vzácným artiklem. Z knihoven mizí kuchařky, hostinští si své recepty střeží jako rodinné poklady a staré kulinářské tradice se předávají jen šeptem. V Divukraji se tak zrodila nová éra – éra honby za zapomenutými chutěmi. Někteří považují Gastromancii za nejnovější druh magie.

Rosičkova Gurmánská Společnost

Společnost RGS založila bohatá hobití rodina Rosičků v městě Jezeří. Zbohatli při sázení na Hladových Hrách a svoje peníze se rozhodli reinvestovat zpět do her. Jejich podnik se chlubí největší sbírkou receptů a výherců Hladových her v Divukraji. Vykupují recepty a různé kulinářské nápady ve svých pobočkách. Několikrát i sponzorovali výpravy do Pustiny s vidinou nových plodin či receptů ztracených civilizací. 

Chod RGS má v hobití říši velký vliv, její fungování propaguje i financuje hobití vláda a tak jejich zkušené gastroarcheology i lektory můžete potkat v mnoha zákoutích říše. 

Řády Modra jsou mladou, avšak nesmírně vlivnou institucí, vzniklou krátce po válce z nutnosti sjednotit síly proti Abominacím, které tehdy zaplavily Divukraj. Každý Řád má vlastní školu a určitou nezávislost, liší se v zaměřeních a metodikách výuky. Všechny jsou pak zpravovány z Modré Věže Nejvyšším Kurátorem. 

Modrá Věž se nachází v Přemostění, odkud a kam se každý den odesílají stovky dopisů a rozkazů. Sledují se zde pohyby abominací, ukládají a zneškodňují se nebezpečné artefakty, vyplouvají záznamy o činnosti stoupenců Magie Podsvětí a organizují se expedice do Pustiny. Jakmile kterýkoli obyvatel Divukraje zašle prosbu o pomoc, direktor přidělí případ tomu řádu, jehož dovednosti odpovídají situaci. 

Řád Velká Medvědice

Sídlí v Malmaově Pevnosti u Hlídky. Hlídka je oblast daleko na severu, kde se střetává hranice Pustiny s obydlenou oblastí a na abominace je velice úrodná. Nejlepší válečníci řádu Modra pocházejí právě z této školy. Výuka klade důraz na fyzickou sílu, výdrž, boj holýma rukama i se zbraněmi a na schopnost čelit nepříteli bez ohledu na jeho podobu. Velká Medvědice drží Hlídku již po generace a její bojovníci jsou považováni za první i poslední obrannou linii světa. 

Řád Pastýř

Pastýř je specializovaný řád věnující se stopování, rozpoznávání a potlačování Magie Podsvětí. Pro jeho žáky není nejdůležitější síla, ale trpělivost, všímavost a znalost lidské mysli. Pastýři věří, že temnota se nerodí v Pustině, ale v lidech a že nejnebezpečnější podsvětní magie je ta nenápadná, která se skrývá v amuletech, drobných rituálech, zakázaných čarách nebo ve slabých okamžicích zoufalství. Jejich mistři umí číst magické stopy jako jiní čtou písmo. Řád se vyznačuje prací v terénu, výslechy, detektivními postupy a procedurami. Nedílnou součástí výuky je i bezpečný postup, jak jedince či předmět Magie Podsvětí zbavit. Řád má sídlo v Bjedově Městě.

Řád Střelec

Řád Střelce stojí nejdál od civilizace ve vesničce Starý Melounov, nedaleko tundry, vysokých hor a ledových pustin. Jejich výuka je založena na schopnosti přežít tam, kde by jiní zmrzli, zabloudili nebo byli sežráni. Střelci se specializují na stopování, lovu abominací i zvířat, na trpělivosti, orientaci v krajině a hledání slabin soupeře. Učedníci každý rok vyrážejí na povinné výpravy do divočiny a vracejí se jen ti, kteří zvládli žít s přírodou místo toho, aby s ní bojovali. Jejich schopnosti jsou neocenitelné při průzkumech Pustiny a ve všech úkolech, kde je nutná tichost, adaptace a dlouhodobé pozorování.

Řád Fénix 

Řád Fénixe vládne léčivým formám Magie Modra. Jeho lázně na jihu ve městě Lipany jsou vyhlášeným místem, kam přicházejí lidé s nemocemi, které běžní felčaři ani mudrci nedokážou pojmenovat, natož léčit, magické nákazy, deformace způsobené elementálními úniky či následky dotyku Podsvětí. Učení Fénixe není jen o léčení, ale také o pochopení samotné podstaty Modra a jeho vztahu k dalším magickým zdrojům. Řád se nebojí experimentovat, kombinovat nebo zkoumat hranice mezi zdravím, magií a duší. 

Svobodná Univerzita sídlí v městském státě Hrad, jehož pověst je stejně neobvyklá jako instituce sama. Škola si vysloužila věhlas díky svému otevřenému přístupu ke znalostem, které jinde v Divukraji vyvolávají spíše strach než zvědavost. Je to pravděpodobně jediné místo, kde je možné oficiálně studovat Magii Podsvětí. Místní akademikové věří, že i tato nebezpečná větev magie může najít užitečné a prospěšné uplatnění, pokud je uchopena s chladnou hlavou, přísnou metodikou a jasným dohledem. Sály vyhrazené výuce Podsvětí proto nepřetržitě střeží Hradní stráž, která bdí nad bezpečím studentů i samotného města.

Sbírka kuriozit

Pod univerzitou se rozkládají rozsáhlé trezory a archivní sály, ukrývající největší známou sbírku magických artefaktů v Divukraji. Do těchto podzemních depozit doputovaly nesčetné předměty díky obchodu, náhodným vyplaveninám z podzemních řek, ale i díky dlouhé sběratelské tradici vládnoucího rodu Hradu.

Otevřené dveře

Univerzitu může navštěvovat kterýkoli občan Hradu. Získat toto občanství je však samo o sobě zkouškou. Do města nevedou žádné cesty a v chaotickém, hašteřivém společenství obchodníků a handlířů není pro cizince jednoduché obstát. 

Městečko Přemostění je nejdůležitější obchodní tepnou celého Divukraje. Po válce bylo téměř srovnané se zemí, dnes však znovu září jako prosperující multikulturní metropole. Jedním z prvních společných projektů poválečného smíření byla výstavba Universitatis Magnae Confluxi – Velké univerzity Soutoku. Dnes jde o největší univerzitou na světě.

Bašta Znalostí

Komplex je vybudován v pozůstatcích staré říční pevnosti. Vysoké kamenné zdi, strážní věže a spletité chodby jí dodávají nezaměnitelnou siluetu. Díky dlouhé a nepravidelné historii stavby se občas stane, že student cestou na přednášku špatně zahne a objeví se v chodbě či místnosti, o níž dosud nikdo netušil. 

Přilehlé městečko

V univerzitním městečku sídlí mnoho spolků, cechů a nezávislých organizací využívajících jeho výhodnou polohu. Mezi největší fakulty UMC patří Fakulta Elementárních Studií, Fakulta Psychomagie, Fakulta Meziplanárních Studií, ale také zcela nemagické obory, jako Fakulta Alchymie či Fakulta Cechovní Administrativy.

Přijímací řízení

Univerzita přijímá studenty ze všech koutů světa a stejně pestrý je i její učitelský sbor. Studium si však nemůže dovolit každý, většina studentů pochází z dobře zaopatřených rodin. Výše školného se každoročně určuje na základě závěrečné zkoušky, během níž může každý vedoucí katedry položit studentovi jedinou otázku, aby si ověřil, zda jeho dosavadní studium přineslo skutečné výsledky. I přesto se zde najdou jedinci, jenž si studium hradí sami. Jejich dny bývají dlouhé a noci krátké, po přednáškách běhají mezi dílnami, hostinci a trhy, přijímají každou poctivou práci a s neobyčejnou vytrvalostí se snaží udržet krok s nástrahami studia i života ve městě. Univerzitní městečko a proudící obchod jim dávají příležitosti, ale jen jejich píle a houževnatost určují, zda na UMC skutečně obstojí.

Se vznikem větších měst, dlážděných cest, hradních zdí a všudypřítomného kamene začala společnost pomalu zapomínat na význam starých druidů. Tam, kde dříve bývala pole, louky a bažiny, stojí tržiště, dílny a ulice. Zdroje Magie Země byly zasypány nebo vytlačeny, jejich údržba se stala vedlejší, a s ní i druidové. Mnozí z nich přišli o živobytí, respekt i kdysi přirozenou autoritu. A právě ze směsi zahořklosti, hrdosti a ambicí se zrodil Řád Žár. 

Ideály a posedlosti 

Žár je progresivní, až fanaticky inovátorské hnutí, které chce pozvednout Magii Země nad rámec přírody a učinit z ní magii vhodnou pro města, vědu a pokrok. Jejich fascinace ohněm není náhodná, představuje pro ně:

• Vzdor vůči světu, který je odmítl.

• Čistotu poznání, protože oheň stráví vše nehodné.

• Zrod moci, neboť města i druidi se ohně bojí – a oni jej chtějí ovládnout.

Druidům pohrdavě říkají bahenní mudrci a obviňují je z nevzdělanosti a shovívavosti. Městům neodpustili jejich dávné opovržení. Žáristé často tvrdohlavě odmítají pomoc a považují využívání jiné magie než ohnivé za podřadné.

Cíl

Jejich snem je zkrocení Šamanského ohně – prastarého, nevyčerpatelného zdroje tepla a energie. Pokud by se jim to podařilo, města by mohla získat věčné vytápění bez dřeva či uhlí, světlo, které nikdy nevyhasne, poslušné umělé golemy a sekta by se tak dočkala velké moci, slávy a vlivu. 

Svatyně Žáru

Svým výzkumem se zabývají ve svých Svatyních, ve kterých nikdy nechybí obří nádrž s otevřeným ohněm, do kterého jsou někteří členové schopni zírat a bloumat nad tajemstvími vesmíru celé hodiny. Krom této nádrže pod otevřeným nebem obsahují Svatyně rozsháhlé knihovny. Svatyně jako taková nemá žádnou předepsanou hierarchii či hodnosti. O její správě se buď vedou dlouhé debaty nebo mnohdy chaotické přetahování. 

Členové

Žár tvoří především akademici a nadané měšťanstvo, na svoje členství jsou všichni patřičně hrdí a žáristu poznáte podle rudě zbarvného oděvu s doplňky připomínající plameny. Členem se může stát kdokoli kdo zaujme, bez ohledu na rasu či původ, musí však projevit dostatek intelektu, zapálenosti a občas i arogance. 

Postavení ve světě

Žár je ve městech obdivován i nenáviděn. Vladci je sledují s nedůvěrou – jejich ambice jsou příliš velké a jejich ochota podvolit se malá. Meziměstská spolupráce a výzkum jsou značně omezeny kvůli malé urbanizaci, velkým vzdálenostem mezi městy i věčnému soupeření o prvenství. Přesto však Žár roste. A každým rokem hoří jejich ohně jasněji.

Svatyně: Dýňové Ústí, Kotěhůlčí, Nový Melounov, Čarodůl, Přemostění, Bjedovo Město, Ur´Hai,  Shanndor