Když se objevili první golemové a začal se zapisovat čas, byl náš svět ještě mladý. Ne tak mladý, jak za dob Prvního lidu, ale přece jen kroniky i účetní knihy zely prázdnotou. Země byla úrodná a život v Divukraji byl čím dál rozmanitější. Ti co chtěli žít pospolu, začali budovat vesničky, města, mosty, obchodní cesty, tržiště.. nu zkrátka, využívali bohatých darů Divukraje ke své prosperitě. Takto nezávisle na sobě vznikly dvě největší civilizace, hobiti a orkové. 

Hobiti žili na pravém břehu řeky Dunajky a orkové na levém. Země, kde se usídlili hobiti, byla rozsáhlá, od Dunajky až k Čvachtavým močálům a Lipnu. Za to Orkové žili v údolí mezi horami. Jejich země nebyla tak úrodná a už vůbec ne rozsáhlá, orčí hordy se tak naučily žít život velice vzdálený od hobití idyly. Jednou byla orčí horda po jedné z pravidelných šarvátek zahnána až do Měsíční soutěsky, daleko za upravené cesty sousedních Noxijců. Když přešli kopec a pohlédli na druhou stranu soutěsky, spatřili zvláštní krajinu. Byly zde stromy, keře, ale vše působilo tak nějak.. bez života. Vítr zde vál, krajina se vlnila, přesto tu bylo nepřirozené ticho až každého mrazilo zevnitř. Slunce, především slunce, zde nehřálo tak jako na druhé straně, všechny stíny se zde zdály temnější a obloha ponurá.  Přestože se orkové ničeho nezaleknou, všichni do jednoho se radši otočili, než aby strávili další byť jen okamžik na takovém místě. Tak se Divukrajané roku 320 poprvé setkali s Pustinou.

Zprávy o nálezu se rychle rozšířily do okolního světa. Horské expedice brzo zjistily, že Pustina se nachází na severu, východě i severozápadě. Jih a západ také zůstávají nezmapované, ale Pustina se zde nenachází, spíš neprostupná džungle plná nástrah a prapodivných tvorů, kam by nikdo neměl chtít zabloudit. Myšlenka nového světa a tajemství lákala snad všechny kromě Noxijců, a tak se sem tam našla výprava, která se i přes nepříznivé podmínky do neznáma vydala. Jak se později ukázalo, ani Pustina není zcela bez života.

Tímto deník nalezený v jeskyni poblíž vesničky Vlévání končí. Po této tragické události se ještě několik výprav našlo, žádná z nich se však nevydala tak daleko od hor. Abominace se nikdy neodvážily vystoupit pod naši modrou oblohu a První Lid se nejspíš přes hory nikdy nedostal. Bohužel, některé nerosty a léčivé rostliny se nacházely pouze v těchto krajích, a tak se z takzvaného pustinobraní stalo životní poslání těch nejhouževnatějších tvorů z Divukraje. 

Orgkhové

Popis: Velmi maskulinní humanoidi vysocí 2 Larvatanské sáhy. Těla posetá jizvami a vrásčitou kůží pokrytou různorodě hustou srstí s častými lysinami vydřenými pohybem na kamenitém terénu měsíčních hor...  Více doplň dle popisu podporučíka Apronixe

Chování: Velmi agresivní, prudce jednající, velmi hlasití při jakékoli činnosti

Slabiny: Snadno odhalitelní díky své hlasitosti, malý intelekt

Silné stránky: Velká fyzická síla a odolnost, boj ve velkých počtech Záznam ze 3. dne velení Rilfertha I. a 692. dne Dumoriho V.:

Jak nový preator slíbil při své kandidatuře, tak i učinil. Brzy po jeho volbě došlo k jednání mezi oběma diarchy, načež po několikadenním nátlaku na Dumoriho došlo k dohodě. Výprava za zrádným vrahem preatora Ulurha byla oficiálně schválena.

2. Družstvo Pretoriánů se vydalo ze Shanndoru východní 12. Bránou. Po horské stezce následovalo uprchlíka 38 mil, dokud nedorazilo k úpatí hory. Zde se následujíc stopy vydalo 12 stupňů východně od souhvězdí Oka Helifaxe. Dle hlášení měli jeho náskok 3 dní dohnat zhruba za týden, neb z pověření Rilfertha byla jednotka kvalitně vybavena na dlouhé pronásledování, a nemusela tak zastavovat kvůli dozásobení.

Pátého dne výpravy, jak se blížili k centru měsíční soutěsky, začali nejcitlivější členové hlásit veliteli znepokojivá slyšení. Dle jejich popisu zaznamenali z dáli početné zvuky nízké frekvence, naznačující přítomnost velkého počtu živočichů, snad stáda divoké zvěře. Později se ovšem ukázalo že pronásledování zkřížila cestu armáda podivného humanoidního druhu, která se rozprostírala po celém údolí a zcela blokovala průchod. 

Půldenní pozorování jasně ukázalo, že jednotka se bude muset buďto otočit s nezdarem, nebo si celým ležením probít cestu. Došlo totiž k tajnému zajmutí jednoho s Orkghů, jak si ony bytosti říkají, který byl vyslechnut ohledně důvodu a délky ležení armády v těchto místech, a aby se zjistilo, zda bude možné s armádou vyjednat průchod. Orkgh byl však po celou dobu velmi agresivní a nejen že nejevil známky dostatečného intelektu, ale pokoušel se jakýmkoli způsobem osvobodit a zabít členy jednotky. V moment, kdy pak přetrhl svá pouta, byl preventivně zabit. Bylo proto rozhodnuto se ležením v noci proplížit a případně použít násilí.

Jelikož šlo však stále o druh zcela neznámý, tak jeden z mužů byl ponechán k jejich delšímu sledování. Ten se následně vrátil do Shannadoru a podal tyto informace o dosavadním progresu akce spolu s popisem Orgkhů.

Dle Apronixe mělo dojít při průchodu jednotky k potyčce,,