Rasy

Kdo jsou hobiti?

Hobiti jsou národ drobných stvoření sjednocený láskou ke svému domovu, klidu a dobrému jídlu. A ačkoli se mohou zprvu zdát naivní a bezbranní, rozhodně je nechcete naštvat, obzvláště když jsou ve větší skupině a připraveni chránit svou domovinu.

Hobiti žijí zpravidla v kopcích, do kterých jsou vyhloubeny nory. Tak se drží dál od úrovně povrchu, pod kterou dřímá nebezpečná Magie Podsvětí. Většina hobitů žije spokojené klidné životy se svými blízkými, aniž by kdy opustila okolí svého kopce, ale obzvláště mezi mladými hobity, kteří zaslechnou vyprávění zcestovalých orků, se najdou tací, kteří svůj kopec opustí, stoupnou na cestu a nechají se strhnout nějakým úžasným dobrodružstvím.

Ať už je však hobit usedlý či zcestovalý, vždy cítí velké pouto ke svému domovu a rodině. Proto s sebou také každý hobit nosí střípek domova. Může to být klobouk po pratetě, tátova sekerka, mámina náušnice, nebo jen uschlá květina z jejich zahrádky. Ať je to, co je to, střípek domova je pro ně důležitá připomínka a předmět, který opatrují jako oko v hlavě.

Hobití vztahy

Ve hře si klasický hobit bude skvěle rozumět s ostatními hobity. Hobiti s dobrým vychováním umí vycházet i s ostatními rasami, přestože ti, kteří s nimi nejsou dobře obeznámeni, se v jejich přítomnosti mohou cítit lehce nesví, což zpravidla nedávají najevo. Výjimkou jsou golemové, které mají všichni hobiti ve velké lásce, snaží se s nimi být zadobře a udržují je součástí komunity.

Při tvorbě postavy se zamyslete, jak váš hobit souzní s klasickými hobitími vlastnostmi. Má rád klid? Dbá na tradice a komunitu? Jak vychází s ostatními hobity a proč tomu tak je?

Kdo jsou to golemové?

Golemové se na světě objevili po odchodu Prvního lidu. Život jim vdechla magie snů, a již od počátku fungovali jako ochránci spravedlnosti - chránili vesnice, lesy, hory, dohlíželi na balanc v přírodě a starali se o zvířata.

Jenže časem se jejich počet ztenčil. Rodí se totiž velice vzácně a v některých částech Divukraje se o nich ví jen z vyprávění. Kvůli tomu se z nich stali spíše samotáři roztroušeni po celém Divukraji, kteří si nejvíce váží svobody a ticha. Vždy sami rozhodnou, zda si někdo ochranu zaslouží nebo ne. Pokud si myslí, že by mohli být více nápomocní někde jinde, zdvořile se rozloučí a vydají se na cestu. Ale když si takového golema spřátelíte, může se opakovaně vracet do vaší vesnice a kontrolovat, že se daří i dalším generacím vaší rodiny.

Těla golemů mohou být složena z různých materiálů, od obyčejného kamene či dřeva, po drahé a odolné kovy. Často se stává, že materiál rozhoduje o osobnosti daného golema - ti, kterým po těle vyčuhují kousky drahokamů, si více zakládají na svém vzhledu, dřevění golemové jsou trpěliví a empatičtí, zatímco golemové z tvrdé skály jsou často stoikové.

Díky svému prastarému a magickému původu jsou odolní vůči magii Podsvětí, proto se také stali důležitými společníky při výpravách do dolů. 

Historie Orků

Orkové jsou mocnou rasou žijící ve vnitrozemí kontinentu, v nehostinných lesích Nekonečna a ve stínu hrozivých Hraničních hor. Jejich domov je natolik krutý, že dokázal sjednotit dokonce i tak hašteřivou a nepřátelskou rasu, jakou jsou orkové. Nejdříve z jejich smeček začaly vznikat kmeny, které se po čase promíchaly a spojily se do městských států, společenství tak početných, že se jim začalo říkat hordy. Nakonec došlo ke spojení v něco blízkého jednotnému státu - Hrdých Hord Hraničních Hor. Jedná se spíše o obchodní alianci než-li stát v pravém slova smyslu. Hordy drží pospolu jen díky výhodám z obchodu, který jim spojenectví přináší. Každá z jednotlivých hord si zachovává velkou míru nezávislosti a každá má svého vůdce, ať už se jedná o toho nejsilnějšího, nebo jen toho nejhlučnějšího Orka. Ti se účastní takzvaných hromadění hord - setkání hlav hord, kde projednávají politické a obchodní záležitosti. 

Udržet řád v zemích Hrdých Hord je největším problémem ve společnosti orků. Od přírody jsou hádaví, ambiciózní a výbušní a za existenci Hrdých Hord Hraničních Hor proběhl nespočet pokusů ovládnout zbylé hordy a ustanovit jediného vládce. Tyto rebelie ale nikdy neuspěly na dlouhou dobu, dříve či později byl vždy vítězný vládce zabit některým ze svých mocichtivých pobočníků, který byl zase zabit dalším, až se koloběh násilí znovu na nějakou dobu pozastavil znovunastolením starého systému vůdců jednotlivých hord. S každou rebelií se ale zpřísňovaly zákony, zvláště zákony týkající se násilných napadení. Až nakonec vznikly takzvané Železné zákoníky, vystavené v každém městě orků v zemích Hrdých Hord. Ty sjednotily zákony orčího společenství a s nimi přišel nový způsob trestu, který je až dosud osvědčenou odpovědí na všechny závažnější prohřešky v orčí společnosti - vyhoštění. Nikdo si totiž nepřeje zůstat sám napospas Hraničním horám či lesům Nekonečna a ani odvážní a silní orkové zde nemají velké šance na přežití.

Přestože většina orčích vyhnanců nedošla dobrého konce, našli se mezi nimi tací, kteří dokázali přežít - byli to ti nejsilnější z nejsilnějších a také většinou ti nejhorší zločinci, nejčastěji vrahové. Postupem času dosáhl trest vyhnanství v Hrdých Hordách takové popularity, že počty zocelených přeživších v rozlehlé divočině se začaly násobit. Začali se shromažďovat do stále větších skupin ještě mnohem divočejších a drsnějších, než jejich civilizované protějšky v zemích Hrdých Hord. Nakonec tato společenství rostla dost na to, aby začalo tvořit své vlastní hordy v soutěskách a průsmycích Hraničních a Měsíčních hor. A tak přišly problémy nejen před brány Noctarie, ale také k bohatým a úrodným zemím hobitů...

Jak vypadají?

Jak podoba, tak i výstroj orků může být velmi pestrá. Barva kůže orků se různí, od zelené, přes béžovou, až po červenou. Navíc milují tetování a barvy na tělo, věří, že je dělají hrozivějšími. Orkové z divokých hord bývají navlečení do prostých jednoduchých hadrů a kožešin, orkové Hrdých Hord zase mívají kvalitnější praktické oblečení a běžné jsou mezi nimi kožené zbroje a doplňky. Na svůj vzhled si velice potrpí a snaží se hrozivou vizáží vzbuzovat respekt.

Kdo jsou?

Nejrozšířenější legendou o jejich původu je tato:

Před dávnými časy, když se spojil První lid ve snaze potlačil temnotu Podsvětí, vznikla z nejsrdatnějších a nejzkušenějších bojovníků lidí Sluneční Legie, elitní stráž samotých náčelníků lidu. To právě oni byli posláni v poslední bitvě první éry do samotného týlu nepřítele. Bojovali statečně a bitvu lidu vyhráli, ale v moment, kdy bitva skončila, když zrovna zapadalo slunce, jakoby jim nebylo souzeno vyváznout bez oběti, si vyžádalo Podsvětí svou doposud největší a nejkrutější magickou anomálii. Oni bojovníci byli poznamenáni - když ze sebe smyli krev nepřátel, nenašli pod ní sami sebe, ale bytosti barvy zbavené s šedou kůží a vybledlýma očima, které nejsou schopny pohlédnout na sluneční paprsky, aniž by byly natrvalo zbaveny zraku.

Když pak lidé spatřili své spolubojovníky a zachránce, jimž dlužili za své přežití a nový svět, zalekli se. Nevěřili, že jsou to stále jejich přátelé, a odvrhli je, hnali, a vraždili. Jelikož však tito bojovníci stále patřili k nejlepším z nejlepších, podařilo se většině utéci. Nechtěli-li však oslepnout, pak museli uniknout do podzemí, do kterého dříve sami hrdinně zahnali nepřátelské abominace, mezi nimiž znovu trpěli, umírali a byli mučeni -abominace se jim krutě pomstily za svou dřívější porážku. Přežila jen hrstka, jíž se štolami a tunely podařilo proplížit se až k nejbližšímu pohoří, pohoří Měsíčního svitu.

Zde v horách, které prokutali křížem krážem, od té doby žijí. Jejich sluje leží pod ochrannou schránkou tvrdé skály zaštiťující je od slunce a zároveň vysoko nad podzemím.

Dnes, když se po tisíciletí izolace někteří z nich vydávají z bezpečí horského domova na dobrodružství, objevují zcela nový svět zaplněný neznámými rasami a nikdy netušenými divy. Že by si snad po generacích mohli konečně užít světa, který vybojovali?

Jak žijí?

Zkušenost noxijce naučila nedůvěřovat příliš nikomu a ničemu, co není zcela pod jejich kontrolou a plně věří jen dalšímu noxijci. Jejich úzkou rodinou je pro ně jejich jednotka - ač už tisíce let neválčili, stále v nich zůstává mentalita válečníka, trénují a zlepšují se. Jelikož vědí, že se mohou spolehnout pouze na své spolubojovníky, jsou naprosto disciplinovaní a nesplnění slibu je pro ně nejtěžším hříchem - ať už slibu plnění rozkazů, nebo nekonečné lásky svému partneru či partnerce. Hora je jejich pevností a nikoho jiného dovnitř nepustí.

Jejich kultura je to, co jim dodává štěstí v temných útrobách hor. Obrazy, písně, sochy i divadelní hry, to vše se u nich točí kolem toho, co ztratili, slunce. Jednou za rok pravidelně pořádají takzvané Solárie, umělecký festival, kde svá díla prezentují a navzájem se radují z paprsků které si přinesli... ač to nikdy nebudou paprsky natolik hřejivé, jako bylo pravé slunce.

Jejich umění je však bezbarvé kvůli nedostatku přírodních barviv v prostředí hor, je šedé stejně jako kámen. Občas, když se pak noxijec zblázní, může namalovat obraz barvy rudé... na to však musí pro dílo někoho obětovat.

Jakou znají magii?

Jestli v něčem opravdu vynikají, je to Magie Snů -sní každý, a oni ze všech nejvíc. Nic moc jiného jim ostatně po tisíciletí izolace nezbylo. Snění se jim tak brzy podařilo plně ovládnout... mají nad ním kontrolu a nemusí trpět špatnými sny vyvolanými nemilosrdnou minulostí. Pomocí Magie Snů se jim podařilo získat zpět i ztracený zrak za denního světla... ač ne v původní formě. Přes den, mimo bezpečí hor, si oči překrývají temnými páskami a pomocí oné magie vnímají své okolí. Je to slabou náhražkou za pravý zrak, jelikož dohlédnou pouze pár desítek metrů... tam kam však dohlédnou, vnímají víc, než by si kdokoli s normálním zrakem mohl byť jen představit.

Magii Podsvětí zavrhují... byla to ona, která způsobila jejich pád, a to jí nikdy nezapomenou. Magii přírody neznají. Ne že by jí nebyli schopni, ale v horách toho nikdy moc nerostlo, a neměli se s ní tak jak sblížit. Magie modra jim naopak byla vytržena z rukou, neb na nebesa, která jsou jejím původcem, nemohou dohlédnout. 

Jak se oblékají?

Noxijci jsou bojovníci a tak také vypadají, nenajdete je v lehkém oblečení ani přílišných ozdobách, ale budou pokryti brněním z prastarého kovu, které se v jejich rodině předává po generace. Pokud narazíte na průzkumníka, může být oděn v kožené vestě, která mu dovoluje větší mobilitu, ale stále ho velmi efektivně chrání. Nic z toho nebude příliš barevné - ostatně barviva nemají v horách jak získat - jediné, co bude na jejich zbrojích vynikat, bude symbol Slunce vyšitý šedou nití z kamenných vláken, či namalovaný barvou z rozdrcené šedé žuly.

Ve hře mohou nosit průhlednou pásku přes oči, široký klobouk či výrazné stíny. Pro inspiraci nahlédněte do galerie.

Bůžkové jsou zvláštní bytosti zplozené z neopatrného nadužívání Magie Země. Díky jejímu vlivu ztratili své někdejší proporce a nabyli nových, se kterými přišly i nové schopnosti. S tímto prokletím či požehnáním se jednotlivci vyrovnávají různě, pro bůžky je však typické, že jsou velice hraví a svým způsobem zákeřní, hlavně pokud mají možnost svou magií obalamutit nic netušící kolemjdoucí. Společenství bůžků jsou poměrně vzácná, kvůli nátuře své mutace si bůžkové těžko hledají partnery a bývají proto ve svém okolí jedineční, existují však výjimky. Žijí ve městech i v odlehlých horách, panují o nich různé legendy i výstražné pohádky pro děti. Ostatní se jich nebojí, ale kvůli jejich nepředvídatelnosti a pozměněnému chování je pro ně začlenění do běžné společnosti oříšek. Většinou nevycházejí dobře s Golemy, jejich „život“ je založený na síle, kterou bůžkové často nechápají a je těžké si z nich střílet. 

Jak si vytvořit bůžka

U bůžka je důležité si uvědomit, jakým způsobem jeho mutace vznikla. Chodíval si moc často do lesa povídat o samotě s jeleny, nebo to snad byl magický výbuch u nepovedeného experimentu? Jaké vlastnosti mu vstřebaná „esence“ propůjčuje, co mu naopak znemožňuje, získal z nečeho strach? Esencí pro bůžka může být téměř cokoli, s čím by mohl interagovat pomocí Magie Země - zvířata, rostliny, elementy. Inspiraci si můžete vzít z pohádkových bytostí jako: vodník, víla, satyr, lešij... fantazii se meze nekladou.

Kostým

Kostým by se měl řídit především zvolenou esencí a původem bůžka. Může okolí i vám napovědět, jak moc byla vaše postava mutací zasažena a kolik z původní bytosti uvnitř z ní zbylo. Mezi části kostýmu pro bůžka mohou patřit: Zvířecí části těla, bující rostliny či houby na kůži, křídla, jiné oči/uši. Pokud máte nápad na bůžka, ale nevíte si rady s kostýmem, určitě se nebojte poradit s někým z vedoucích!

Známá Společenství

Čikarí

Čikarí je veselý národ bůžků žijící v hlubokých lesích nedaleko Mešinských hobitů. Svým vzhledem připomínají přerostlé veverky. Jsou úžasní stavitelé a používají téměř výhradně dřevo. Jejich město se nachází vysoko v korunách stromů a tvoří ho stovky plošin a mostíků. Čikarí často neumí číst a psát a preferují neverbální komunikaci. Většina u sebe nosí sadu dřívek různých délek a materiálu, díky kterým mohou předat informace jasně, čistě a bez zbytečných slovních dvojsmyslů. Nejvyšší postavení v společnosti Čikaríú mají hudebníci, kteří skládají srdceryvné ódy na příběhy z celého světa. Čikarí mimo svoji osadu se nejčastěji vydávají nalézt inspiraci pro své skladby nebo přivýdělek na veselých akcích Mešinských hobitů.

Dračíci

Dračíci jsou menší stvoření, která žijí poblíž dolů a nalezišť drahých kovů, kde si vytváří společné nory, „pozemšťané“ si je najímají při expedicích do podzemí. Vidí ve tmě a mají velimi dobře vyvinutý čich, dokáží vyčmuchat kovy schované několik stop pod zemí. Jejich kůže je tvrdá, odolná a nejčastěji zbarvená do podoby kovu blízkého naleziště. Výskyt dračíků většinou znamená, že osada je bohatá. Dračíci neradi používají peníze, jejich velkou vášní je směnný obchod a smlouvání, své nahromaděné bohatství totiž využívají i jako zdroj potravy. Pokud se Dračíci přemnoží, má místní banka co dělat, aby se udržel rozumný objem peněz v oběhu. Dračíkem se nejčastěji stávají Hobiti, kteří jsou chamtivý, manipulují kovy magií a tráví moc času v podzemí.

Dryády

Dryády jsou velmi mocné a nebezpečné bytosti. Jsou však vázané na určité místo odkud pramení jejich síla, takovým místem nejčastěji bývají přírodní svatyně jako prastaré stromy nebo magické potůčky. Ke zrodu dryády většinou dojde při nějaké katastrofě či vraždě na území svatyně. Dryády se pak o svou svatyni starají, za její ochranu by položily život nebo zadávily srnku pokud by se pokusila utrhnout lísteček z jejich stromu. Na venek působí až svůdně, svými dary a pohostinností zamotaly hlavu nejednomu chudákovi. Na území svatyně konají velké slavnosti, především na přelomu ročních období, kdy dryády mění svůj vzhled. Při slavnostech nabízejí výborné víno a nejlahodnější ovoce, přijít často může kdokoliv, kdo místu projeví respekt a přinese nějakou vlastní obětinu. Ale mějte se na pozoru, i takový tanec s dryádou se vám může stát osudným. Dryády svým vzhledem, barvou a doplňky nejvíc reflektují místo na kterém žijí, ať už je to močál, louka či skalní stěna.