Psal se rok 857, když jedné temné noci na malebném hradě Bublanín v srdci hobití říše skončil prastarý rod Medovinků smrtí svého posledního člena, knížete Bartoloměje.
A tak se k Bublanínu začali sjíždět staří přátelé knížete, kteří chtěli uctít jeho památku. Zdaleka se dostavili všemožní dobrodruzi, které zajímalo, co se teď stane s knížecími poklady a sbírkou artefaktů. A mezi nově příchozími byla i hrstka zvědavců, kteří chtěli přijít na kloub záhadě knížecí smrti.
Hobiti
Baldwin Uzdička
Bedřich Hruštička
Dorotka
Evžen Voskovec
Fialka Kšandičková
Gargaros
Luci
(Lucinda Viburnia)
Meduňka
Melodie Housličková
Šebestián Konvička
Tyros
Bůžkové
Áko
(Akolátus Bern)
Inka
(Konvalinka)
Jelena
Magni
Mešík
Sal
Skromnomil Asketa
Golemové
Bábinka
Cíťa
Ekhelius
Sankari
Noxijci
Airean Almarion
Armas
Heliox
Orkové
Artuš Hrdlička
Finn
(Finneas Herb)
Příjezd na hrad
Bylo tomu tři dny od tragické smrti knížete, kdy se v branách Bublanína objevila skupina nově příchozích Divukrajanů. Komorník knížete, pan Šebestián Konvička, je přivítal s otevřenou náručí, jak se na hobita patří, a provedl je po hradě. Sotva jim však představil řemeslníka Armase, kapitána stráží Evžena, alchymistku Inku, zahradníka Finna, navštěvujícího noxijce Helioxe a vždy nápomocného orka Artuše, vrazil na nádvoří kastelán Magni a začal se s komorníkem dohadovat, kdo z nich dvou měl vlastně přivítat nově příchozí, a kdo má mít hlavní slovo na hradě, když je kníže mrtev.
Rozhořčení však ani jednomu nevydrželo příliš dlouho, a protože práce měli všichni zajisté dost, rozešli se nakonec bez újmy na zdraví. Kastelán ještě stihl všechny ujistit, že o celou tu záležitost se smrtí knížete se nikdo nemusí bát, že šlo jen o nehodu - pád z okna - a že pro jistotu pozval na Bublanín nejproslulejšího vyšetřovatele v hobitích královstvích, pana Godota, na kterého stačí jen chvilku počkat. A on, až přijede, zajisté vše vyřeší.
Tak se nově příchozí rozutekli po hradě a dali se do řeči.
A protože jim to nedalo (a přeci jen, pan Godot si dával na čas), tak se sami začali trochu šťourat v událostech oné noci. Prvním krokem byl samozřejmě výslech všech podezřelých.
Mazlíčci
iDNES, Zvoneček, Hubert, Čmelda, Pepa, Otylka, Kafka a Amandr
Pan kovář Armas vzal pod své křídlo několik učňů, kteří se obzvláště zajímali o artefakty, mladého noxijce Aireana, golema jménem Cíťa (jmenoval se tak kvůli citrínu, nebojte, byl to tvrďák) a golema Ekhelia.
Armas prozradil, že v době knížecí smrti nebyl vůbec na Bublaníně, prý musel řešit nějaké rodinné záležitosti, a tak zrovna na ten den odjel.
Kapitán stráží si dobře rozuměl s Tyrosem a Gargarosem a začal je učit válečnickému umění.
Když se ho vyptávali, poskytl jim neprůstřelné alibi, že tu noc zrovna popíjel s kastelánem.
Kastelán Magni se dal do řeči o tajích magie s Ákem, Bábinkou a Aireanem. Mluvili o věcech mystických, šamanských i temnějších (a někteří začali tušit, že kastelán toho možná pod šupinami skrývá více, než se zdá...).
Po pár taktně položených otázkách potvrdil, že té noci popíjel s kapitánem stráží. Prý to pití kapitánovi asi stouplo do hlavy, protože působil obzvláště unaveně.
Slečna Inka, která na hradě byla jen na návštěvě, začala uklízet zdejší léčitelnu. Předchozí mastičkářka, babička Tymiánová, odešla do důchodu a nechala ji ve strašlivém stavu. A její poznámky se navíc poztrácely po celém hradě. Ach, hrome! Proto taky Inka uklízela léčitelnu i v době knížecí smrti, nebo to alespoň tvrdila. Právě mezi hromadou obvazů v léčitelně byl také objeven zmizelý klíč od knížecího trezoru.
Pomocnou ruku s lektvary Ince naštěstí nabídli Sal, Jelena, Luci a Ekhelius. Protože na hradě občas bývá nebezpečno, Baldwin, Bábinka a Meduňka se zase rozhodly přiučit se něco z léčitelského umění, aby mohly pomoci ostatním obyvatelům hradu v případě důlních závalů, pádu stromů a podobných neštěstí. A protože byli všichni tak fajn, bylo běžné, že jste v léčitelně našli polovinu hradu :) Rozhodně tam ale nikdo nelenil, většina z jejích častých návštěvníků se přiučila alespoň základům bylinkářství či asistenci při ošetřování.
Mešík, Jelena, Baldwin, Meduňka a Dorotka se začali zajímat o krásy zdejší zahrady, a tak se dali do řeči se zahradníkem Finnem, který slíbil, že je naučí něco málo o Magii Země, když mu pomohou najít jeho ztracenou krávu Timoru (búúú).
Po dlouhém hledání byla nebohá kráva opět nalezena a Luci se nabídla, že se o ni bude starat, aby se už nezaběhla. Vděčný Finn pak mezi záplavou slz a díků prozradil, že během té osudné noci zpíval Timoře ukolébavku, když si všiml postavy, plížící se zahradami - prý to byl Heliox, noxijec, který tehdy trávil na Bublaníně čas jako host.
Sankari a Melodie si hned padly do noty a utvořily skvostné bardské duo. A spolu s Baldwin a Fialkou, novinářkou z povolání, pátraly po tajemstvích Bublanína. Své skupině také daly jméno: Geniální Odborné Detektivní Oddělení, Tečka (zkráceně G.O.D.O.T.).
Spolek
G.O.D.O.T.
Artuš se mezitím utápěl v paranoidních myšlenkách, neboť si kvůli své alergii na pyl vůbec nepamatoval, co tu noc vlastně dělal! (To je častý projev alergií, věřte mi.)
Mnoho odpovědí se neskrývalo ani u Bedřicha Hruštičky, hobitího diplomata, který pobýval na Bublaníně. Kdo jej vyslal a co bylo jeho přesnou prací, to nikomu neprozradil.
Na hradě se také sem tam objevil pan účetní, Skromnomil Asketa, který (jak se později ukázalo) nebyl zrovna nejčestnější, co se práce s knížecí pokladnou týkalo. Jeho oblíbenou kratochvílí byly kostky a zpronevěra peněz.
Knížecí komorník, pan Šebestián Konvička, si z osudné noci mnoho nepamatoval a také byl posledních pár dnů sužován bolestmi hlavy. Ačkoli se za ním vydala celá řada léčitelů, v čele s Melodií, Jelenou a Dorotkou, které byly nejzdatnější v rozpoznávání různých neduhů, nikdo nebyl schopen přijít na to, o co přesně se jedná. Jasné bylo jen to, že nejde o obyčejnou migrénu, ale že za komorníkovým bolehlavem stojí něco složitějšího.
Posledním z podezřelých byl noxijec Heliox. Po dlouhém vyslýchání svěřil Aireanovi pravdu o tom, co dělal v zahradách. Prý přijel na Bublanín s tajným cílem - kníže měl obrovské sbírky umění a v nich i několik prastarých noxijských obrazů, a protože pro noxijce je umění tak vzácnou komoditou, Heliox se rozhodl obrazy v noci navrátit do rukou svého národa.
Když se v noci plížil zahradami, připletl se na dohled okna do pokoje knížete. Tehdy spatřil něco, co nečekal - viděl, jak nějaká postava strká knížete z okna! A to nebylo to nejpodivnější, protože po tom, co spatřil vraždu, viděl, jak se k mrtvému tělu někdo blíží, sklání se nad ním, s něčím tam štrachá, a pak tiše odchází.
Vyšetřování v knížecím pokoji
Hrdinům našeho příběhu bylo jasné, že se neposunou, dokud nezískají přístup na místo činu samotné, do knížecího pokoje. A tak se po požádání pana kastelána nakonec všichni odebrali právě tam.
Pokoj knížete Medovinky vypadal na první pohled normálně, jen vedle stolku s vychladlým čajem bylo stále otevřené okno, kterým proudil odpolední vánek. Naši vyšetřovatelé si však všimli, že vánek si pohrává se stránkami knihy rozevřené na posteli knížete, nadepsané „Legendy bublanínské“, a se zprávou od pana Askety, na níž byly vypsány výdaje za poslední měsíc, jejichž součty ale nedávaly příliš smysl. V rohu pak ležel malý lesklý předmět, lahvička se zbytkem nějaké tekutiny označená podpisem slečny Inky. Po krátkém průzkumu místní alchymisté zjistili, že lahvička obsahuje stopy jakéhosi jedu.
V neposlední řadě byla v pokoji nalezena závěť knížete, ve které odkázal své jmění těm, kdo prokáží své dovednosti v sérii výzev, jež pro ně připravil, a které svěřil do rukou komorníka Šebestiána.
Když naši vyšetřovatelé odcházeli, pár z nich si ještě všimlo zbytků drobného působení magie, které jako ozvěna plnilo místnost. S více otázkami než odpověďmi se tedy pustili do dalšího pátrání.
Výhled na Bublanín z osudného okna
(a Airean s Magnim)
Stoupání do knížecích pokojů
Rozdělování dědictví
Ačkoli záhada knížecí smrti stále tanula našim vyšetřovatelům na mysli, bylo potřeba splnit poslední vůli knížete Medovinky, a tak se brzy ráno dalšího dne sešli všichni obyvatelé hradu a z úst komorníkových se dozvěděli, že první klání, ve kterém se budou moci snažit o knížecí dědictví, bude Bublanínská 25 - zkouška hbitosti, síly, ovládání meče, luku a dokonce i paměti.
Když bylo vše u konce, Šebestián vyplatil výhercům odměny a ohlásil nové klání, Akademický comeback - soutěž historiků a pisálků, ve které se svými texty o historii Divukraje mohli všechny oslnit. Tyto skvostné literární počiny byly také okamžitě zařazeny do hradní knihovny.
Trable s Magií Země
Ne všichni se však mohli plně oddat veselí a plnění knížecích výzev. Pár Divukrajanů, kteří se vyznali v Magii Země, totiž narazilo na podivuhodnou věc. Zdroje Magie Země, místa, kde se dala magie načerpat, se posouvaly. Šamani začali pátrat a zkoumat, až si všimli toho, že zdroje se pohybují všechny směrem k jednomu bodu, starému a zapomenutému oltáři v zahradách. Tam zavítala Jelena, Sal, Baldwin, Mešík a Luci a pokusili se rozluštit jeho tajemství - když na něj zapůsobili všemi čtyřmi elementy najednou, probudili ducha prastarého strážce háje. Chvíli mluvil jako v blouznění, a pak šamany napadl. Když už to s nimi vypadalo bledě, podařilo se Baldwin, mezi selhávajícími pokusy o uklidnění, ducha zasáhnout a vypustit z něj zuřící elementy. Starý strážce jim prozradil, že Magie Země je nestálá kvůli blížícímu se slunovratu, dni, kdy se zákony magie posouvají a dají se přepsat. Pokud by šamani nezastavili postup elementů, zajisté by se z Divukraje vytratila velká část Magie Země.
V následujících dnech se tedy šamani zaposlouchali do ozvěn jednotlivých živlů a pokusili se je navrátit do rovnováhy. Jelena vedla snahu o to zpevnit zemi. Mech a Dorotka zase vrátili krásu květinám skrze komplimenty. Meduňka a Sal se pokusili rozdmýchat žár ohně tím, že si postěžovali na vše, co se zrovna dělo na Bublaníně. A Baldwin se Salem a Aireanem vedli výpravu do katakomb, kde museli pomocí hádanek a špatných vtipů přimět najádu Limoru, aby uvolnila podzemní pramen.
Šamani to vyřešili, jupí!
Tak se po dlouhé a úmorné snaze podařilo šamanům vrátit rovnováhu Magii Země. Ale nemělo to být naposledy, co slyšeli o slunovratu. Právě během něj se totiž měl odehrávat knížecí pohřeb. A jak již věděli, byl to den, kdy magie Divukraje nachází nový směr.
Další knížecí výzvy
Zatímco naši šamani se věnovali přírodě, celý Bublanín se pídil po všemožných cetkách a drobnostech, které s sebou měl mít kníže na své poslední cestě. V trefně pojmenované knížecí výzvě Kde jsem to jen nechal, se tak lépe připravili na slunovrat a poslední cestu Bartoloměje Medovinky.
Airean rozplakává obecenstvo
Ale aby byla uvolněna truchlivá atmosféra, udál se ještě jeden zápas, Trubadúrské klání! Airean zapěl skvostný noxijský žalozpěv O pádu Astilu. Následován byl čtyřčlennou skupinou Melodie, Baldwin, Sankari a Fialky s jejich chytlavou ódou Pan kastelán má velké trable.
Potlesk nakonec rozhodl o remíze pro obě mistrná díla, a tak se o odměnu, magický zpěvník z knížecí sbírky, pěvci rozdělili. Jejich písně se však tak uchytily, že se dodnes zpívají po celém Divukraji. Jen se sami přesvědčte.
Fialka, Melodie, Baldwin a Sankari
roztančují obecenstvo
Magniho magický výzkum
Ale teď pojďme zpět k osudu Bublanína. Kastelán Magni byl de facto novým správcem hradu a vedoucím vyšetřování, ovšem oběma těmto povinnostem se dosti vyhýbal. Chtěl se raději věnovat výzkumu, a tak vypsal konkurz na pozici svého asistenta. Test obsahující otázky magické, osobní i morální přišli zodpovědět tři zájemci: Airean, Baldwin a Mešík. Baldwin neměla do oblasti magie dostatečný vhled, a ač se Airean v tomto ohledu zdál být ideální volbou, Magni si nakonec vybral Mešíka. Na rozdíl od Aireana měl… svobodomyslnější pohled na určité magické praktiky.
Netrvalo dlouho a kastelánova pracovna již nebyla poklidným útočištěm pro ostýchavého ještěra. Mnoho nově příchozích mystiků i šamanů dychtilo po zlepšení svých schopností a Magni měl co dělat, aby si na všechny udělal čas. Zatímco Mešík sháněl ingredience a pomáhal kreslit anatomická schémata, Fialka byla požádána, aby našla na Bublaníně všechny bůžky a sepsala s nimi krátký rozhovor o tom, jak ke své stávající podobě přišli. Magniho výzkum se totiž zabýval studiem elementů a jejich vlivu na proměnu bůžků. Netajil se také tím, že jeho cílem je najít způsob, jak tuto metamorfózu zvrátit.
Sankari učící se čtení mysli
Fialka čte Magnimu, co se dozvěděla o ostatních bůžcích
Někteří, především Bábinka a Áko, rychle prokoukli, že je s kastelánem něco v nepořádku. Áko na svých (dokonce oprávněných) podezřeních trval až do té míry, že se do pracovny vloupal, aby se z Magniho zápisků dozvěděl více. Magni se totiž kvůli zoufalství a mnoha neúspěchům uchýlil k využívání Magie Podsvětí! Kastelánovy sklony k temné magii se brzy staly takovým veřejným tajemstvím, ovšem díky jeho nápomocnosti a „dobrým“ úmyslům to nikdo příliš neřešil. Až na Aireana, jehož noxijské pudy přisuzovaly přítomnosti Magie Podsvětí mnohá neštěstí na Bublaníně. Jednou dokonce málem přesvědčil dav, aby Magniho předhodil ohnivému elementálovi, který by mu s jeho trablemi jistě pomohl.
Magni zvěčněn Radkem (🐉)
První rituál Magie Podsvětí sice dosti utlumil Magniho magii, ale šupiny mu zůstaly. Navíc některé z nich ztratily svou barvu a proměnily se v černé a bolavé. Mešík hned věděl, že tohle není správná cesta, a odmítl Magnimu nadále pomáhat. Poté, co Mešík, Bábinka a Sankari projevili, že jim na kastelánovi záleží a že nechtějí, aby takhle riskoval, Magni svolil a nechal si pomoci od Řádu Modra v léčitelně. Všichni nejlepší léčitelé na hradě se spojili s kastelánovými učni a provedli složitý zákrok, při kterém nejprve potlačili vliv Magie Podsvětí lektvarem a poté všechny zasažené šupiny chirurgicky odstranili.
Léčitelé se v tom trochu pitvají
Pitva a duch knížete
Vyšetřovatelé se rozhodli získat další informace o smrti knížete tím, že ohledají jeho tělo. Byla proto provedena pitva, při které Sal s ostatními léčiteli otestoval, že jed z lahvičky nalezené na místě činu se nacházel i v ústech knížete. Žádný jed však nebyl přítomen v krvi, což ihned rozproudilo několik teorií. Právě přítomná Fialka, která celou pitvu dokumentovala, došla k tomu, že jed byl knížeti do úst nalit až po jeho smrti, nejspíše proto, aby někdo inkriminoval Inku. Dále při pitvě léčitelé došli k tomu, že knížeti někdo uřízl prst, pravděpodobně proto, aby nemohlo dojít ke vzkříšení, a že kníže měl kolem krku dříve zavěšeného něco, co mu bylo hrubě strženo.
Vyšetřování zase o krok postoupilo, když Aireana napadlo vyvolat ducha knížete. Kastelán využil toho, že tělo už bylo přeneseno do ošetřovny a ještě společně s Ákem vyslechli, co jim duch knížete dokázal vypovědět o té osudné noci. Bohužel kníže své večerní návštěvě nevěnoval pozornost a nedokázal přímo určit, o koho šlo. Jen věděl, že ho přítomnost oné osoby v komnatě nezaskočila. Vrah tedy stále unikal spravedlnosti a bylo potřeba pátrat po dalších stopách.
Promluva s duchem
Bál hraběnky Hrabičkové
S hlavou plnou otázek šli naši vyšetřovatelé spát. Když tu si všimli, že jim někdo chybí.
Bedřich Hruštička, který dosud tajil, kdo jej vlastně jako diplomata vyslal na Bublanín, se v noci vytratil. A shodou okolností se v sousedním panství zrovna konal bál, kde se sjížděli šlechtici ze široka a daleka. Naši detektivové se pokusili bál infiltrovat a zjistit, kdo by mohl být tím, kdo poslal pana Hruštičku, leč marně. Neodešli však s prázdnou - podařilo se jim získat svitek potvrzující nevinu pana Hruštičky. Ten byl tedy dokonale zbaven podezření a mohl se připojit ke spolku G.O.D.O.T., aby pomáhal v pátrání..
Na bále také vyšetřovatelé získali ještě jednu cennou stopu - další svazek Legend bublanínských. Když se porovnal s tím nalezeným v pokoji knížete, bylo hned jasné, že něco nesedí - jak si ti bystřejší již všimli, z knihy v knížecím pokoji byla vytržena stránka, o které nyní vyšetřovatelé věděli, že obsahovala prastarou legendu o třech bratrech. Dříve se od hlavního rodu Medovinků totiž odpojily dvě vedlejší linie - Voskovcové a Plástvičkové. Zatímco Medovinkové si užívali hradu, moci i mnoha magických artefaktů, zbylým dvěma větvím toho zbylo pramálo.
Gargaros slouží (nedobrovolně) jako výukový materiál léčitelů
Mastičkářské výzkumy
Léčitelé stále neodhalili důvod komorníkovy migrény a proto se pustili do experimentování na sobě navzájem. Pod dohledem zkušených léčitelů, jako byla Meduňka, Sal, Baldwin či Bábinka, tak došli k tomu, že v komorníkově bolesti hlavy má nejspíše prsty Magie Snů.
Zvlášť Armas byl ohrožen gravitací
Alchymisté rozhodně nezaháleli a rozhodli se pustit do průzkumu místní flóry a jejích vlastností. Nalezli sice pár poznámek babičky Tymiánové, často ale byly ve strašném stavu, potrhané, či nekompletní. Postupně tedy systematicky uvařili lektvary ze všech esencí, které se daly v okolí Bublanína získat. Mnohé z nich měly vskutku neobyčejné efekty - pokud jste někdy měli pocit, že po hradě někdo pobíhá dvakrát, že jsou na sebe někteří přehnaně nepřátelští nebo že se pár vašich přátel zdá být poněkud mimo, pravděpodobně jste narazili na výsledek pokusů některého z mastičkářů.
Mezi poznámkami babičky Tymiánové byla objevena drobná nesrovnalost - zatímco ostatní květiny vždy obsahovaly jen dvě esence, našla se i jedna podivná, která toho v sobě zjevně skrývala o něco víc. Sal se rozhodl tomu přijít na kloub vypitím kombinace dvou halucinogenních čajíčků, lektvaru odvahy a lektvaru inteligence. V nastalém poněkud pozměněném stavu sice zůstal po většinu dne, ale dostal alespoň nápad na to, jak propojit alchymii s magií a odhalit tak novou esenci.
Zahájil tedy rituál ve kterém se spojily čtyři živly Magie Země od něj, Jeleny, Dorotky a Baldwin s Magií Snů od Áka, čímž tito badatelé dospěli k průlomu v alchymistické vědě - nové esenci, která se dá zpracovat na lektvary potlačující magii.
Na rituály byl zrovna nejspíše vhodný den, proto se Baldwin o chvíli později rozhodla spolu s Ákem promluvit k vodnímu elementálovi a získat od něj informace o své dávno ztracené matce.
Bábinka, Artuš a Inka obdivují kytičky
Osud kočičky Otylky
Kdo pozorně koukal nejen kolem sebe, ale i dolů, ten si jistě všiml, že po hradě pobíhá vrchní lovkyně myší, kočička Otylka. U mnoha obyvatel hradu se těšila velké oblibě nejen kvůli svému heboučkému kožíšku, ale i proto, že nosila štěstí (a divukamy). Poté, co jí skupina dobrodruhů hrdinně osvobodila od proradných vychytralých myší, se některým tak zalíbila, že se rozhodli se s ní pokusit spřátelit.
Na Otylku udělala dojem především Melodie, ať už svým šarmem, nebo lektvarem štěstí a kočičí náklonnosti, který jí zrovna koloval v žilách. Rozhodla se proto se k ní na dobu neurčitou přidat.
Otylka již zabydlená u Melodie a pózující vedle Zvonečka
Kováři a jejich artefakty
Kovář Armas se také činil, vždyť právě díky jeho snaze se držel celý hrad v chodu. Nepomáhaly v tom však temné myšlenky, jež mu tanuly na mysli - byl totiž důvod, proč nebyl na Bublaníně onu osudnou noc a souvisel s tragickou smrtí jeho rodiny, které tehdy nemohl zabránit.
Naštěstí ho od pádu do melancholie chránili jeho učni. Ekhelius byl horlivý a vděčný student a Airean si od učení sliboval mnohé, neb hledal způsob, jak opět pohlédnout na slunce. Nejlepším kovářem se však stal Cíťa, který se chtěl hlavně bavit a přiložit ruku k dílu. Společně se tito čtyři často vydávali do dolů a kovali věci běžné i magické.
„Armasi, můžu prodat svou duši?“
Když tak jednou zkoumali v knihovně staré spisy o magických předmětech, narazili na staré legendy o rodu Medovinků, které mluvily o jistém Artefaktu, mocném prstenu, který odnepaměti dodával moc knížecímu rodu. Další pátrání je zavedlo ku zjištění, že Artefakt, který měl být v nejhlídanější trezoru, zmizel! Někdo jej musel ukrást. Ale jak, kdo a proč? A jak to souviselo s knížecí smrtí?
Temné myšlenky se honily hlavou Cíti a Aireana. Báli se o sebe i své přátele na hradě, a tak se rozhodli tento problém vyřešit tak, jak uměli nejlépe - vlastním artefaktem. Dlouhé hodiny připravovali své plány, až si Armas všiml, že do svého díla nedávají jen kov a kouzla, ale i část vlastní duše. Armas oba varoval, a tak se nakonec zřekli svého díla a ponechali si srdce na pravém místě. A to je dobře, neboť je měli ještě potřebovat.
Komorníkovo prozření
Na pozadí všech těchto událostí se řešily i poslední knížecí výzvy. Na přání knížete Medovinky se uspořádala výprava do katakomb, kde naše hrdiny čekal boj s Příšerami z hlubin. Bili se s umrlci, kamennými chrliči a nechybělo mnoho a museli by se utkat i s obrovským děsivým tvorem, který čekal pod zemí. Naštěstí se však podařilo s bytostí vyjednávat a boji se vyhnout.
A k velkému veselí komorníka Šebestiána se odehrála i velká kuchařská soutěž, kterou kníže nazval ve své závěti Masterchef. Cíťa, Ekhelius, Armas a Luci se utkali ve velkém kuchařském klání. A ačkoli porota si pochutnala na všech chodech, vítězem se stala Luci.
Komorník si zrovna dopřával dobré pivečko, aby zapil lahodnou chuť posledního dezertu, když tu náhle, jako by mu v hlavě přeskočilo, oči se mu rozšířily a začal křičet. Když se seběhli kolemjdoucí a komorníka dovlekli do léčitelny, podařilo se jim jej po dlouhé době uklidnit a dostat z něj konečně kloudné slovo. Šebestián se rozpomněl na to, co dělal oné osudné noci!
Prý zrovna donesl knížeti do pokoje čaj a odešel z místnosti. Tam spatřil v temnotě stát zahalenou postavu, která mu přikázala vrátit se ke knížeti a vystrčit jej z okna. Komorníkova mysl povolila a on, bez možnosti vzdorovat, musel úkol vykonat.
Tak byl tedy zabit kníže Medovinka. Léčitelé dále konejšili komorníka, ale všem bylo jasné, že potřebují nalézt onoho mystika, který mu ovládl mysl - to byl totiž pravý vrah!
Rozšiřování Řádu Modra
Přítomnost zla a Magie Podsvětí na hradě byla silná - nejen, že s ní někteří experimentovali, ale tragická smrt knížete také způsobila příval abominací, které napadaly obyvatele Bublanína. Inka se jako velmistryně Řádu Modra proto rozhodla poohlédnout se po dalších čestných a poctivých tvorech, kteří by mohli s bojem proti Magii Podsvětí pomoci.
Artuš, který již mnohokrát projevil neohroženost a ochotu pomáhat ostatním i za cenu svého zdraví, života či dokonce klobouku, se jevil jako ideální kandidát.
Jeho dřívější obavy, že by snad nevědomky mohl mít co do činění se smrtí knížete, se prokázaly jako neopodstatněné, když všichni na hradě zjistili o ovládnutí komorníkovy mysli. Proto Artuš se vstupem do Řádu Modra souhlasil a rozhodl se pod širým nebem přísahat, že bude chránit všechny obyvatele hradu, bojovat proti Magii Podsvětí a i nadále se snažit být co nejlepším orkem.
Sal s Artušem se poté začali poohlížet po dalších vhodných adeptech na vstup do Řádu. Nemuseli hledat dlouho, ukázalo se totiž, že na hradě jich je hned několik.
Artuš zvěčněn Johankou (🐉)
Jeskyně Phobose a Deimose
Zlomená mysl komorníka jej nemohla zastavit od pokusu dokončit poslední přání knížete, a tak nadešel den poslední výzvy. Jen ti, co prokázali, že jsou hodni, směli vstoupit do jeskyně Phobose a Deimose, dvou duchů, kteří vážili jejich činy. Právě tam měli podstoupit poslední zkoušku a získat tak mocný Artefakt předávaný v rodině Medovinků z generace na generaci.
První šel Cíťa, jehož ambice mu byly překážkou. Kvůli svým předchozím snahám o dokonalý artefakt stál totiž na kraji propadnutí Magii Podsvětí. Z rukou Phobose a Deimose zakusil hrozbu smrti a prázdnoty, a tak se zařekl, že volání Podsvětí nikdy nevyslechne a odešel v pokoji.
Druhý šel Tyros, jehož hněv byl již dlouho dmýchán tréninkem pod rukou kapitána Evžena. Phobos a Deimos mu v očích spatřili vraždu a touhu po moci a odehnali jej.
Třetí šel Gargaros, jenž byl ztracenou duší. Během svého tréninku balancoval na ostří nože a čím dál více se svažoval k beznaději. Phobos mu slíbil moc, pokud sám sebe připraví o život. Gargaros poslechl. Naštěstí byl zadržen, než podlehl smrti, ale jeho čin byl důkazem neúcty k životu a sobě samému.
Čtvrtá šla Meduňka, která ve své nerozvážnosti sáhla po nabízených odpovědích na všechna tajemství, místo aby důvěřovala vyšetřování svých přátel. Když byla odmítnuta, zaslechla šepot Magie Podsvětí a zvolila si raději ji, než plané sliby Deimose.
Pátá šla Dorotka, které Deimos nabídl tutéž zkoušku. Ona však prohlédla lest a zvolila opatrnost. Tato moudrost jí měla být ještě k užitku a Phobos s Deimosem se usmáli, zkouškou prošla.
Šestý šel Ekhelius, který si přál překonat svůj strach. Phobos se zasmál a donutil jej sklopit zbraň a pohlédnout do očí hrůzám, které do té doby žádný smrtelník nespatřil, aniž by utekl. Ekhelius však ve svém srdci nalezl odvahu a neuhnul pohledem, zkouškou prošel.
Sedmá šla Melodie. V jeskyni zaslechla ozvěny potlesku a jásotu obecenstva, jako by zrovna dokončila nejlepší koncert svého života. A pak jí ruka z davu nabídla cizí píseň, skvostnou a mocnou jako žádná jiná.
Melodie však v tu chvíli zavzpomínala na své vlastní písně, své přátele na Bublaníně a na mračna, která se kolem hradu stahovala. Píseň odmítla a Phobos s Deimosem se jí poklonili, zkouškou prošla.
Osmá šla Fialka. V jeskyni zaslechla ozvěnu své možné slávy, kdyby se její noviny roznesly světem. Pak se však zjevil Deimos a jednou ranou meče ji připravil o iDNESe, jejího holubího redaktora. Fialka se odtrhla od své slávy a oplakávala přítele. A protože se v onu chvíli zřekla vlastních cílů a stála u svých blízkých, zkouškou prošla.
Devátá šla Sankari, která místo do jeskyně vešla do vize vypleněné vesnice. Pohltil ji hněv, a když na obzoru spatřila pochodující voj orků, popadla meč a… a pak si všimla toho, kam pochodují, k další malé vesničce na obzoru. Vzdala tedy pomstu a pustila se vstříc vesnici, aby ji chránila, čímž zkouškou prošla.
Když se Dorotka, Ekhelius, Melodie, Fialka a Sankari vraceli z jeskyně, cítili, jak se ozvěny jejich činů nesou napříč Divukrajem a něco mocného jim odpovídá. Střípek Magie Modra vstoupil do každého z nich, neboť to byl pravý odkaz Medovinků.
Ještě ten večer je Inka, Sal a Artuš slavnostně pasovali na členy Řádu Modra.
Rituál v oranžérii
Nových schopností nenabývali pouze vyšetřovatelé, ale i jejich mazlíčci. Mešíkův Čmelda tak jednoho rána vyčmuchal silnou stopu magie, která vedla k budově staré oranžérie. Až když dorazili Artuš a Ekhelius, kteří použili své silné paže, podařilo se prosekat dveře. Uvnitř však čekaly další nástrahy. Oživlé šlahouny (některé pěkně ostré) se táhly od stěny ke stěně a nebály se krást meče i klobouky.
V hlavním středovém pavilonu pak nalezli svíčky rozestavěné do zvláštního geometrického uspořádání a také jakousi rituální lebku. Všem bylo jasné, že oranžérie takto nezarostla sama od sebe a že objasnit účel rituálu, ať už byl jakkoli špatný, je potřeba co nejdříve. Úkolu se hned ujal kastelán a lebka mu byla svěřena k přezkoumání.
K nelibosti všech ve své pracovně zkoumal magii obsaženou v lebce dosti lehkomyslně, tedy jako obvykle. Mešík a Bábinka už bědovali nad scénáři hořícího hradu či posedlého Magniho, ale nakonec se katastrofa nekonala. Magni vysledoval v lebce stopy magického rituálu a po troše přesvědčování našel osm dobrovolníků, kteří mu pomohli předchozí kouzlo zrekonstruovat. Všichni se k velké radosti museli znovu prodírat skrz oživlé šlahouny (yay).
Po vyvolání kouzla se propadli do tmy. Stále byli na Bublaníně, ale svět ztratil své přirozené tvary, barvy i kouzlo.
Baldwin, Gargaros, Mešík a Dorotka se ocitli v zámeckém parčíku. Cizí hlas jim nařídil, ať zajdou pro čaj a donesou ho do knížecích komnat. Čtveřice nijak nevzdorovala, vystoupala po schodech a v komnatě spatřila knížete Medovinku. Hlas zaduněl „STRČ HO“, a tak také udělali.
Sankari, Sal, Tyros a Fialka se mezitím probudili v oranžérii. Také slyšeli hlas, který jim napovídal, byl však jiný, známý - Magniho. Skupinka chvíli prohledávala hrad. Nikdo nikde, některá stavení navíc vypadala dost odlišně, než si pamatovali. Zkusili s hlasem, který je všechny doprovázel, i komunikovat, ale bez úspěchu. V knihovně potkali stín, který vypadal jako Magni. Po krátké zmatené konverzaci se zeptali na své jméno a sedící kastelán je oslovil jménem Evžen. Hlas v jejich hlavě je zavedl k mrtvému tělu knížete, kterému do úst nalili jed a ukradli klíč. O vzdor se sice pokusili, ale marně.
Spatřili právě průběh vraždy knížete? Názory na to, co vlastně prožili a jestli mohli něco změnit, je nenechávaly spát. Hemžilo se to teoriemi o cestování časem a o tom, zda oni sami nebyli vrazi. Vzniklo snad víc otázek než odpovědí.
Poté, co se všichni trochu zmátořili, jim došlo, že pomocí rituálu měli vidinu - prožili minulost. Kouzlo spojilo mysli komorníka Šebestiána a kapitána stráží Evžena Voskovce. Teď už věděli, jak se to stalo. Pravý vrah byl velitel stráží Evžen!
Jak to ale říct ostatním? Evžen musel být zastaven a zatčen!
Poslední cesta knížete Medovinky
Kapitán Evžen vznesené obvinění ani nerozporoval. Na hlavním nádvoří odhalil to, že je vzdálený bratranec Bartoloměje Medovinky, prohlásil se za právoplatného dědice a všem slíbil, že si za slunovratu přijde pro vše, co mu patří. A pak zmizel.
Zbytek dne plynul jako obvykle… až na takovou maličkost. Někam zmizeli všemi oblíbení obyvatelé hradu. Po Ince, Šebestiánovi, Magnim, Hruštičkovi i Finnovi jako by se slehla zem.
Nadešel den slunovratu a pohřebního smutečního průvodu knížete Medovinky. Stálí i dočasní obyvatelé hradu přišli vzdát hold milovanému panovníkovi Bublanína a s jeho rakví obešli mnoho okolních vesnic. Když se průvod začínal otáčet zpět k hradu, objevil se na cestě Evžen a vyzval průvod k odevzdání těla s tím, že jej on sám uloží do hrobky a uzme moc nad Bublanínem. Za ním stáli všichni pohřešovaní obyvatelé hradu, nevypadali však ve své kůži. Naši detektivové hned vytušili, že jim Evžen ovládl mysl. Ne všichni se rozhodli veliteli stráží vzdorovat… Tyros a Gargaros tehdy podpořili Evžena a jeho nárok na knížecí stolec. Ostatní odmítli tělo vydat a došlo ke střetu.
Boj nebyl jednoduchý, nikdo nechtěl ublížit posedlým přátelům. Vzduchem létaly šípy a kouzla, Hruštička šlehal plameny po bitevním poli v podobě ohnivého elementála a ocel zvonila o ocel. Mezitím, co se udatným rytířům podařilo odlákat Evžena, ostatní postupně oddělili z formace posedlé přátele a pomohli jim, pokud možno po dobrém, vzpomenout si, kým jsou, a prolomit Evženovo kouzlo. Tyros a Gargaros v bitevní vřavě padli do bezvědomí a Evžen zůstal sám. Měl však poslední eso v rukávu.
Magický Artefakt, který ukradl z knížecího trezoru - ten, který se předával v rodině po generace a který stvrzoval jeho nárok na Bublanín! Dokázal Artefakt skrývat až do slunovratu, aby jej mohl použít a uzmout moc!
Otočil prstenem… a nic se nestalo.
V Evženových krví podlitých očích se zrcadlil hněv a touha ničit. A byl by zajisté bojoval do posledního dechu, kdyby v tu chvíli nezakročili bublanínští Bardi, kteří vyburcovali všechny své spolubojovníky a svou skladbou *Evžene, Evžene!* způsobili kapitánovi velký šrám na duši i na těle. Nedokázal nadále vzdorovat přesile a padl k zemi. Znovu se probudil až na Bublaníně, kde on, Tyros i Gargaros potkali svůj konec.
A kam dále vítr zavál naše vyšetřovatele? Fialka Kšandičková naštěstí osudy svých přátel zvěčnila ve svých Divukrajných Novinkách.
(Kompletní archiv Divukrajných Novinek najdete zde)
